|
Adrenalinový UBA contest 2010 |
|
Celkem dlouhá zimní přestávka a touha po vysílání mě přinutila se zúčastnit belgického UBA kontestu. A jelikož náš radioklub OK 1OUE je dočasně úplně mimo provoz z důvodu vytopení vodou ze střechy ze zamrzlého okapu, tak jsem sebral odvahu a vyrazil na kotu Krašov JN69NX. Míra OK1WIP měl ještě nějaké povinnosti a na Krašov se mnou jet nemohl...V sobotu po obědě jsme vše potřebné (IC756PRO + PA +dipól+stožárky+PC) za vydatné pomoci Míry nanosili do auta a já vyrazil osamocen směr Krašov. Věděl jsem, že nemá být úplně hezké počasí a že by mohlo sněžit a do toho má foukat silný vítr. V Plzni těmto jevům nic nenasvědčovalo, ale jak jsem se pomalu přibližoval k cíli a zároveň přibývaly výškové metry, tak se situace výrazně horšila. I na hlavním tahu Plzeň-Vary leželo místy 20cm nafoukaného sněhu a jízda tak byla přes silný vítr nepříjemná. Říkal jsem si, jak to asi bude vypadat na silnici třetí třídy ve výšce přes 700 m.n.m., která vede k našemu vysílacímu pracovišti. Dojel jsem do Bezvěrova a odbočil jsem z hlavní silnice na okresku. Situace opravdu nic moc...podřadil jsem za tři a začal uhánět po úzké zafoukané silnici, kde zbylo místo sotva na jedno auto. Říkal jsem si, hlavně nezastavit, protože to už bych se pravděpodobně nerozjel. Místy byly sněhové jazyky do výšky kolen, ale přední nárazník auta statečně tyto překážky rozrážel za občasného podivného zvuku, jak jsem dřel podlahou o nafoukaný sníh. Úspěšně jsem dojel až na místo...ale ejhle, jaksi nebylo kde zaparkovat. Takže nazout boty po kolena, rukavice prostě kompletní zimní výbavu, jako bych jel do Himalájí. Postupně jsem se probrodil místy metrovou vrstvou nafoukaného prašanu až k buňce, kde jsem okamžitě zapnul topení, protože teplota uvnitř byla na bodu mrazu. Vzal jsem z buňky lopatu a šel vyházet místo pro zaparkování. Netušil jsem, jak moc to dá práce, ale po necelých dvou hodinách se mi podařilo i auto odstranit z cesty. Za tu dobu neprojelo ani jedno auto, natož nějaký pluh :) Když jsem zaparkoval a začal nosit věci do buňky, tak už bylo po 17 hodině a začalo se stmívat. Nejvíce jsem proklínal koncový stupen s 3xRE025 o váze 28kg a zařekl jsem se, že příště zkusím vyrobit lehoučký tranzistorový KV PA se spínaným zdrojem...Vše připraveno a již za tmy jsem dokončil stavbu antény - dipólu ve 12m nad zemí. Zapínám rádio, instaluji deník a nalévám velkou sklenici rumu...Závod už je samozřejmě několik hodin v plném proudu a konkurence už má veliký náskok. Dám se do CQ a po pár spojeních volá Míra OK1WIP a dává mi číslo o 70 QSO vyšší. No nic, to stáhnu. Rozjel se pěkný pile-up a já si užívám nerušeného pásma, kdy se dají číst i ty nejslabší stanice....Balzám na uši, který z Plzně ani z Kraslic neznám. První hodina 70QSO a druhá okolo 110 mi říká, že to stálo za tu námahu. Po třech hodinách zjišťuji, že už mám víc jak Míra a tak rozjíždím opět RUN. Mezi tím už se blíží půlnoc, sem tam zavolá nějaký jednobodový Američan, ale i to se počítá. Po půlnoci si dávám na tři hodinky pauzu, protože už není téměř koho dělat. Jdu obhlédnout situaci, venku pořád fouká silný vítr a navíc hustě sněží. Doufám, že tu nebudu muset zůstat do jara...Ráno dokončuji závod na 437QSO jen na 80m a i bodově to celkem ujde. Podle odhadu by to mohlo stačit na 1-3 místo v Evropě a já pomalu začínám po úspěšném závodu balit. Venku 20cm nového prašanu, ale už alespoň nafouká. Kolem oběda usedám do auta a opět jedu rozrážet cestu v nafoukaném sněhu. Naštěstí je poznat, že chvilku předemnou projelo auto se sněhovými řetězy a že se mi daří držet se v jeho stopě. Za hodinku opatrnější jízdy jsem doma a dávám si teplý oběd od mojí přítelkyně Peťulky OK1YL. Po závodě: V úterý jsem přemluvil Jindru OK1UGI, že by nebylo špatné opět jet na Krašov na Nordic aktivity na 144MHz. To jsem ale netušil a myslím, že ani Jindra v jaké peklo a skutečný NORDIC se zvrtne stavění stožárku na Krašově. Vítr silou vichřice, silné sněžení, opět vyházení místa pro zaparkování...Během dvou hodin, co jsme strávili na Krašově se cesta i přístupová cesta k buňce téměř zavřela a nezbývalo mnoho a v jednom místě jsme se jen taktak protáhli kolem nové dvoumetrové závěje. Cesta zpět znamenala modlení se, abychom někde neuvázli, protože byla opravdová "bílá tma" s viditelností do 10m a silný boční vítr, který se neustále snažil vytlačit auto z cesty. A všude 20-50cm sněhových jazyků a na návětrné straně reálným odhadem při kraji silnice až dvoumetrové závěje. Jen bravurní jízda Jindry s Felícií s dobrým zimním obutí nám umožnila prorazit až na hlavní silnici. Ten den jsme byli určitě poslední auto, co projelo, protože chvilku na to se cesta úplně zavřela...
|
|
|
